Němečtí DISBELIEF patří k zarputilým a aktivním kapelám vydávajícím s železnou pravidelností nová alba. Že se tak neděje za cenu klesající kvality se nás tahle partička pokouší po dvou letech přesvědčit s novinkovou deskou „Navigator“. Vyobrazení plachetnice z časů minulých jakoby mělo symbolizovat, že skupina nehodlá stát na místě. Na druhou stranu je známo, že DISBELIEF si už dávno našli ten svůj styl a do nějakých větších experimentů se moc pouštět nechtějí.

Tohle přesně platí i o jejich aktuální nahrávce. Kapela je i nadále věrna svému těžkotonážnímu metalu plného pocitů beznaděje a bezútěšnosti. Hutné kytarové hradby, z jejichž útrob se ozývá zoufalý řev Karsten Jägera, je stále typickým a nezaměnitelným znamením německých. Tato zvláštní odnož metalu mající svoje kořeny někde na pomezí death metalu a hardcore má v jejich podání zvláštně přitažlivou příchuť. Příchuť utrpení a bolesti, což jsou asi ty nejvýraznější emoce sdělované prostřednictvím hudby DISBELIEF. Pravda, na „Navigator“ lze v této oblasti pozorovat patrnou transformaci nálad směrem k optimističtějším polohám, ovšem očekávat, že se DISBELIEF nyní vrhnou do světa muziky pro bavení davů jsou i nadále lichá. Krom uvedeného je zde i zřejmá snaha pilovat svůj zvuk a, proč to neříct, vydolovat doslova maximum z minulých nápadů jejich omíláním. Není potřeba podléhat panice. Je totiž skoro až obdivuhodné, jak tato pětice dokáže vydávat takřka totožná alba a přitom působit jako kapela, která nestojí na místě. Snad za to může právě ta zmiňovaná přitažlivost jejich hudby, snad fakt, že dokážou z několika málo jednoduchých součástek (nekomplikované rytmické motivy, těžkotonážní hardcoreové riffy…) sestavit funkční a nezdolný stroj (úderné, agresivní a především zdařilé skladby).

DISBELIEF si prostě jedou dál po své linii a nutno dodat, že prozatím bez výraznějšího zaklopýtnutí. Ovšem i přes vyřčená slova chvály je rozcestí již na dohled. Příště už by totiž chtělo přeci jen trošku zaexperimentovat.